Naposledy jsem se zajímal a vyjádřil k činnosti vedení této organizace zhruba před 5-ti léty, když jsem ukončil své členství, byť jsem patřil mezi jeho zakládající členy. Tehdy jsem ve svém článku s názvem „Co mi vadí na práci cechu“ uvedl a vysvětlil i důvody odchodu. A bláhově jsem si myslel, že se již problematikou kamnařiny nebudu zaobírat. Ale platí pořekadlo, že lidé se nemění, což je smutná pravda a mne situace donutila jednat.
I když jsme založili Český kamnářský institut, z.s. a snažili a snažíme se pomáhat kamnářům, tak vždy jsme dbali, aby zůstal Cech kamnářů ČR jedinou organizací a smluvním partnerem Hospodářské komory ČR pro řemeslo kamnář. Ale ouha, pánové z rady si neuvědomili, že k takovým pravomocem patří i mnohem více zodpovědnosti a pokora. V současnosti je v ČR 1681 živností kamnář, ale v cechu je organizovaných jen asi 200 členů, tedy necelých 15%. Místo toho, aby byli vedoucí silou, která hájí zájmy kamnářů v ČR, spolupracuje s ostatními kamnářskými subjekty, organizuje diskusní fóra s odbornou veřejností, vytváří technologická pravidla a vnímá existenci autorizovaných osob. Ty totiž zkoušejí zájemce o řemeslo a mají mnoho nenahraditelných informací, které by cechu mohly sloužit jako zpětná vazba. Ale místo toho se chovají tak, že je jednomu stydno.