V minulém čísle jsme hovořili v obecné rovině o možnosti dalšího vzdělávání pro řemeslo kamnář (profesní kvalifikace „Kamnář montér topidel“) a zákonech, které to upravují.

Dnes bych upřesnil některé skutečnosti, probral konkrétní situace a pokusím se nastínit trendy, které lze předpokládat do budoucna.

Již dnes nastává třenice mezi obory, kdy při projednávání a aplikaci požadavků ze zákona č.406/2000 Sb., o hospodaření s energií, se jen těžko hledá možná spolupráce a někteří si přibírají ke své i část lukrativní a výhodné práce toho druhého. Děje se tak např. mezi řemesly kominík a kamnář, kdy kominík dodá a zapojí např. krbokamna nebo postaví celý jednoduchý krb, byť nemá živnost kamnář. Obdobně se někteří kamnáři chovají při stavbě komínů. Pryč je doba , kdy tato řemesla úzce spolupracovala. Existují světlé výjimky, ale to je doposud jev ojedinělý.

Celý současný humbuk kolem zapojování topidel na biomasu, který vznikl přijetím zákona 406/2000Sb. a následných ujednání má širší souvislosti a delší časovou historii. Pojďme si to tedy shrnout v čase.

       Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2010/31/EU o energetické náročnosti budov mění původní směrnici 2002/91/ES vzhledem k novým a podstatným změnám (účinné a udržitelné využívání energie mimo jiné i z ropných produktů a pevných paliv nese s sebou i negativní nárůst emise oxidu uhličitého) a upravuje dosavadní představy o správném vývoji.